Velký rozdíl už je v samotném vystoupení ve skupině. Zatímco Češi minulý rok získali sedm bodů za dvě výhry a dvě prohry (jedna přišla v prodloužení), letošní základní část zakončili se třemi vítězstvími a jednou porážkou. Do očí bijící je především skóre. Letošní tým vstřelil o sedm gólů víc a o sedm gólů méně jich inkasoval. Předváděl svižný a rychlý hokej a neměl problémy střílet branky po rychlých útocích a ziscích puku.
Loni se naopak mladíci od začátku trápili a problémy jim dělalo právě prosazovat se po brejcích a vybojovávat kotouče v útočném pásmu. Po prohře v úvodním zápase se Slovenskem nebyla v českém táboře pozitivní nálada. Na tomto turnaji nenarazil výběr trenéra Augusty ve skupině na větší překážku, až na zápas se Švédy. S papírově slabšími soky si věděl rady a nemusel zápasy otáčet. Proti lepším soupeřům si naopak zachoval aktivní tvář.
A i když silnější protivníky nepřehrával, jeho aktivní styl přinesl ovoce ve čtvrtfinále s Kanadou i v utkání o bronz se Švédy. Ve svém posledním utkání na šampionátu mimochodem český tým zaznamenal stejně střel na branku po základní hrací době jako výběr Tre kronor (28:28). A v této věkové kategorii naprosto neoblíbeného soupeře nakonec porazil v soutěžním duelu teprve podruhé za posledních 17 vzájemných střetnutí!
Příchod nového asistenta kouče v osobě Ladislava Šmída přinesl zajímavý detail. Časové vytížení obránců, na něž se specializuje, se víc rozprostřelo a žádný z beků tento rok nezaznamenal průměrný čas na ledě na zápas vyšší než 20 minut. Nasazování většiny zadáků se pohybovalo kolem 17-19 minut, jen Mateo Kočí jako sedmý bek dostal daleko nižší čas (7:31). V minulém výběru měli hned tři obránci průměrný ice time přes 20 minut na utkání (Cibulka, Hamara a Alscher).
Co Čechům šlo minulý rok extrémně dobře, byly přesilové hry s úspěšností 50 %. Teď to byla téměř poloviční efektivita (27,27 %). A stejně tomu tak bylo i v oslabeních, jejichž úspěšnost klesla téměř o pět procent (80,95 % x 75,86 %). Zkrátka předchozí výběr se víc spoléhal na speciální týmy (aby ne s kanonýrem Jiřím Kulichem v sestavě). Aktuální tým byl zase efektivnější ve hře pět na pět.
Jak už řečeno, velkou proměnou prošly výkony brankáře Michaela Hrabala. Ten měl minulý rok po skupině úspěšnost zákroků 88,79 %, letos se ve stejné fázi zlepšil téměř o pět procent na 93,13 %. Loni měl navíc dost problémů se střelami z dálky a pouštěl laciné góly (proti Slovensku a Švýcarsku).
Tento rok nic podobného nedopustil a navíc si udržel to, v čem byl dobrý, a sice skvělé zákroky proti střelám z předbrankového prostoru. Výrazně lepší čísla má i po celém turnaji (91,85 % x 87,72 %). Výmluvný je i fakt, že minulý rok byl v zápase o třetí místo střídán po dvou inkasovaných gólech v první třetině. V neděli vydržel 65 minut a 14 nájezdů, z nichž 12 chytil.
Co se nezměnilo, jsou výkony útočníka Eduarda Šalého. Ten patřil na minulém šampionátu k nejnebezpečnějším českým hráčům a stejně tomu tak bylo i nyní v Ottawě. Vstřelil šest branek a zaznamenal 34 přesných ran (třetí nejvyšší počet na turnaji). Navíc dvě jeho trefy byly vítězné. Je přinejmenším zajímavé, jak se tyto tři jeho statistiky shodují s daty kapitána loňského výběru Kulicha. Ten měl totiž také šest gólů, 34 střel a dva vítězné góly. Minulý rok Šalé spíš nahrával a trápil se v zakončení. Teď to byl on, kdo v důležitých chvílích skóroval.
Svůj výkon povýšil také obránce Jakub Galvas, který po skvělém loňském šampionátu převzal větší zodpovědnost v prvním defenzivním páru a získal i o dva body víc. Ve statistice +/- byl navíc na hodnotě +6 a patřil tak v tomto ohledu k nejlepším českým zadákům. S časem 19:56 na zápas byl nejvytěžovanějším bekem reprezentace. A to je mu stále teprve 18 let.
Další výraznou tváří třetího týmu světa byl Jakub Štancl. Loňský hrdina čtvrtfinále s Kanadou a neomylný střelec v play off. Dostal průměrně o tři minuty na ledě víc a díky posunu do druhé pětky i lepší místo v sestavě. Odvděčil se nejen třemi trefami ve vyřazovacích bojích jako v minulém roce, ale tentokrát i čtyřmi zásahy v základní skupině. Nejlepší střelec turnaje potřeboval na sedm branek jen 29 ran mezi tři tyčky, z čehož plyne skvělá úspěšnost zakončení (24,1 %).
Obecně se český výběr prezentoval sympatičtějším hokejem. Kouč Augusta stavěl na základech aktivní hry z minulého roku. Tým se vyvaroval větších chyb a gólman Hrabal předvedl úctyhodné zlepšení. Otázkou je, jak si junioři povedou po třech letech bez hvězdičky Šalého a dalších, kteří už na příští turnaj nemohou (16 hráčů).
Jeho pochodeň by mohl převzít třinecký Petr Sikora, který měl velmi povedený turnaj, nebo Adam Jecho či v extralize produktivní Vojtěch Čihař z Karlových Varů. Tak velkou osobnost jako Kulich nebo Šalé zatím ovšem budoucí tým nemá. Objeví se nějaká na blížícím se mistrovství světa osmnáctek?